Úvod 
Aktuality 

Literatura
Odkazy
Slovník

D. Jurkovič 
Galerie
Práce

Publikace
Výstavy
Životopis

Dřevěnice
Dům Orságů - Vraneckých
Maramures ( Rumunsko )
Zakopane ( Polsko )

Libušín a Maměnka
Dušan Jurkovič
 

Práce tato jest jakési súčtování výsledků mého dosavadního studia lidových staveb a umění výtvarného na Valašsku a Uherském Slovensku. Na základě zkušeností těchto odhodlal jsem se i k praktickému použití našich lidových motivů při stavbě uměle konstruované. Protože jsem si jist, že jedině touto cestou lze oživit úhorem u nás ještě ležící pole – tvorbu na základě lidových plodů, – dovoluji si tento pokus předložit širšímu obecenstvu. Doufám, že v době, kdy nejen u nás leč i jinde po Evropě snaha po obrození z utkvělých forem se objevuje, není nevčasný tento podnik, tím spíše, protože základem práce mojí jest jednoduché, ale jednoduchostí tou právě silné umění lidové. Promluvit souborně o lidovém stavitelství na Valašsku a Uherském Slovensku ponechávám si do chystaného díla, kdež chci zachytit chvatem mizející památky výtvarné činnosti lidu našeho. Že je svrchovaný čas povšimnout si účinně tohoto svérázného odvětví lidového umění, není zajisté třeba zdůrazňovat. Považoval bych za dostatečnou odměnu své lopotné mnohdy činnosti, kdyby se mi podařilo obrátit pozornost pokusem svým na bohatství forem staronových, schopných zajisté života, protože osvědčených už po staletí a odpovídajících přirozenému, nevyumělkovanému vkusu, na nějž chvilková móda nemá vlivu. Není zde možno podávat historii vzniku staveb na Radhošti – spadá to do záslužné činnosti »Pohorské jednoty Radhošť« – než předesílám zde s povděkem, že provedení »Pusteven« ve slohu lidovém stalo se jedině skutkem na popud a přičiněním neobyčejně obětavého pěstitele a šiřitele myšlenky té, pana Michala Urbánka, architekta a stavitele na Vsetíně. Pod jeho vedením a dozorem vypracován plán útulny »Maměnky« a ve stavbu její uvázal se zajistiv si moje spolupůsobení.
Aby nebylo pochybností, na jakém základě vybudovány jsou tyto stavby, odhodlal jsem se zde krátce uvést, co mi sloužilo za pramen. Zůstal-li duch celé stavby příbuzný lidovému pojetí, posuď laskavý čtenář sám. Myšlenka útulny »Maměnky« dána byla »Pohorskou jednotou«; jednalo se o to, zřídit hotelovou budovu nejúčelněji; využití plochy a prostoru omezovalo však volnost, zvláště když po rozumu »Pohorské jednoty« bylo nutno provést stavbu podle napřed stanoveného půdorysu. Při venkovní úpravě této budovy použito sice vedle obvyklých na stavbách lidových pavlačí též verand, ale celkový ráz přes to i přes ozdobné součásti jiné (vížka – světlík, zvonička) uchován ve smyslu našich dřevěných staveb lidu. Uvádím zde fojtství na Karlovicích a zádruhu u »Filipôv« v Čičmanech (obr. 1. a 2.); jsou to stavby poschoďové, též pro hromadné obývání uzpůsobené s pavlačemi kolem. Vysoký šindelový kryt se široce rozloženým (»vypuščeným«) okapem, chránícím pavlače, umožnil podkrovní prostranné pokoje. Světlík osvětlující schodiště vytvořen vížkou, formou svojí obvyklou na dřevěných našich kostelících. Veranda vrcholí v nadstřešní zvoničce; nebylo totiž původně myšleno stavět více než jednu budovu. Dnes, kdy vystavěna i samostatná zvonice, zdá se ovšem tato na »Maměnce« pleonasmem. Než ani budovy se zvonicemi podobně umístěnými nejsou řídké, uvádím jen z Nového Hrozenkova usedlost Orzsága Košuta (obrazec čís. 3.). Úpravu oken ve střeše útulny podržel jsem věrně, jak vidět na obrazci 1., na levé straně hospodářského stavení na Karlovském fojtství. Rozmanitost pažení a oblatkování štítů jest neobyčejně bohata; k »Maměnčinu« štítu vzorem mi byl štít ze Zubří u Rožnova (statek u Petrůsků), (viz obr. č. 4.). »Nosníky«, sloupoví nesoucí částečně okap a pavlače »Maměnky«, sestrojeny jsou dle podobných na sanktuariu svaté Kateřiny na hřbitově ve Valašském Meziříčí. Obdobné tvary najdou se na zvonici v Istebnom (obr. čís. 5.) a též na domech v Karlovéj v Turci a v Mestečku ve stolici Trenčanské (obr. čís. 6. a 7.). Drobnějšího učlánkování pažby okenní a ostatních menších detailů zářezových uvádět nelze, jsou podány věrně dle vzorů lidových až do nejmenších podrobností. Komínů použito též dle obdob zbudovaných z kamení (nejčastěji říčného) s různotvarými k zatížení sloužícími břilami. (Obrazec číslo 8.). Vymalování pokojů i chodeb v »Maměnce« provedeno dle lidových malovaných štítů, o čemž jsem pojednal v 1. čísle IX. ročníku Českého Lidu. Nábytek komponován přirozeně též dle vzorů lidových. K základu »jídelny« dospěl jsem za následujících okolností. »Maměnka« vystavěna na hranici pozemku zakoupeného Pohorskou jednotou, prostory mezi ní a »Starou pustevnou« mělo býti použito ku rozšíření této. Později rozhodnuto na místě tom postavit budovu spojenou se »Starou pustevnou«. A tu, že »jídelna« postavena v půdoryse křížovém, maní připomínajícím půdorys dřevěných kostelíků, nestalo se snad snahou po napodobení, než právě nedostatkem místa. Dále i pro volný pohled na »Maměnku« nutno bylo uťati rohy pravého křídla, aby nezacláněly přicházejícímu z lesa od strany frenštátské. Jídelna navržena daleko volněji nežli »Maměnka«; pokud vím, je to první pokus u nás podobného druhu. Nemalou potíží tu bylo spojit ku příklůadu malé rozměry oken, skrovnou výšku s representační jaksi úlohou stavby. I tu ovšem použito, jak doufám výhodně, tak zvaných roštů, příčních to trámů, držících stěny větších selských i hospodských budov v náležitém rozpětí. Obložení oken a dveří, opakující se skoro stereotypně v chaloupkách valašských, najdete i tu; rovněž poličku, která bývá na Valašsku jen nad dveřmi, kdežto na Slovensku i nad a pod okny (obr. č. 9), a lištvu (polici), (obr. čís. 10.). Stěny od oken a dveří vedoucí do koutů, pokryty jsou též obvyklým půlkruhovitým motivem, jenž i na nábytku je u nás častý. V barvách a nátěru ovšem mnoho vzorů u nás není, ale mohl jsem se i tu řídit lidovým výrobkem, kazatelnou z kostelíka na Hrubé Lhotě u Valašského Meziříčí, pocházející z r. 1793 od tesaře Jana Buše. Jinak o barevné sladění má zásluhu p. Štapfer, jenž provedl případné motivy ve výplních polí jednak sám, jednak podle kresby Alešovy (4 »děti« lesů). Z venčí pak ještě upozorňuji na neobvyklý »podsinek« nad vchodem; stříška vypuštěná spočívá tu na vynikajících srubových břevnech do čtvrt kruhu přitesaných, jak tomu často bývá na Oravských stavbách (viz obr. č. 11.). Vedle nově zbudovaných staveb nutno bylo upravit i starší budovu »starou pustevnu«; pozměněny boční štíty, přední štít verandový proveden dle »malovaných« štítů na Hrozenkovsku, Klobucku a Vizovsku. Zvonice samostatné mají i menší paseky, hned pod Radhoštěm »na Stupních« u Vojkůvků vidí se podobného něco (obr. č. 12., podobně v Lužné č. 13 a na dolní Bečvě č. 14.). Vrchní bedno zvonice pomalováno i popsáno jako bedna »kozlubů« v čele stavení valašských. Kuželna na úbočí směrem k Bečvám, uprostřed sněhem a větrem dolámaných smrkových zákrsků, postavena ze dřeva oblého a z »křiváků«, kořenů to po skalnaté zemi se plazících. Bývá jich užíváno i ke zhotovení trnožek, podstavců a podobných z »kusa« vyráběných nářadí hospodářských. I při letní tělocvičně použito lidového motivu. V Brně, v únoru 1900. Dušan Jurkovič


prameny : Pustevně na Radhošti

 

www.jurkovic.cz    Dušan Jurkovič - Básník dřeva. Valašské domy, Dřevěnice, Roubenky, Sruby, Lidová architektura, Národní sloh.