Úvod 
Aktuality 

Literatura
Odkazy
Slovník

D. Jurkovič 
Galerie
Práce

Publikace
Výstavy
Životopis

Dřevěnice
Dům Orságů - Vraneckých
Maramures ( Rumunsko )
Zakopane ( Polsko )

Dřevěný kostel na Huslenkách                                    
Popisuje D. S. Jurkovič na Vsetíně

Mezi národopisnými zvláštnostmi moravského Valašska neposlední místo zaujímá valašský lidový sloh stavitelský; z dřevěných chalup valašských nejedna jest pravým kabinetním kusem lidové architektury, stejně úhledným jako svérázným. Avšak náš valašský lid nepřestal na tom, budovati pro sebe úhledné dřevěné příbytky, on se zdarem rozluštil po svém způsobu a vkusu a ve svém slohu také stavitelské úlohy vyššího stupně – vystavěv si zcela ze dřeva i kostely. Cizinec zbloudivší do valašských hor neb na sousední Lašsko, bývá zrovna okouzlen, spatře takovou dřevěnou stavbu kostelní, úhlednou, útulnou a přece velebnou. O některých dosud vypravuje lidové podání, že to jsou díla domácích tesařů, kteří nikde nestudovali, na cizích vzorech se nevzdělali, ba vůbec sotva ze svých hor a lesů kdy vykročili. Této okolnosti ovšem právě děkovati sluší svéráznosť dřevěných staveb kostelních na severovýchodní Moravě, jež odpovídajíce celému okolí svému dodávají jemu zároveň ráz jednotnosti architektonické.

Ovšem nejsou dřevěné kostely lašské a valašské osamoceným zjevem ve chrámové architektuře. Stopovati jich můžeme celým pásmem pohoří karpatského do Uher s jedné, do Slezska, Polska i Ruska s druhé strany. V jaké souvislosti tyto slovanské stavby dřevěné jsou s dřevěnou architekturou evropského severu, zejména švédskou, to rozluštiti bude možno teprve, až znám bude všechen dotýčný materiál; pak teprve bude možno podati  srovnávací studii o této stránce stavitelského umění.

Z moravských dřevěných kostelů většina byla sice již popsána i vyobrazena; účelem přítomného článku je vyrvati osudu zapomenutí jeden dosud nepovšimnutý, mezi všemi nejskromnější a nejméně přístupný.

Hodinku jižně od Vsetína při okresní silnici z Hovězí na Karlovice odbočuje v té části obce Hovězí, která slove „na Darebni“  na pravo polní cesta do údolí Huslénského ke Zděchovu. Je to chudobného Valašska koutek nejchudobnější. Skalnatý horský potůček v létě suchý, stává se jarními vodami celému údolí osudným.

V této zapomenuté končině na pravé straně cesty, na stráni zachoval se podnes svérázný dřevěný kostelík valašský. Původem svým patří do konce minulého věku, kdy po vydání tolerančního patentu staraly se evangelické sbory na Valašsku o postavení vlastních chrámů.

Umní Valaši byli si asi staviteli sami. Na místě, kde měl státi chrám a jež jim k tomu účelu od Kneblů, majitelů dolinky Huslénské, darováno bylo, skáceli věkovité jedle a na mýtině povstal chrámek. Určitých zpráv o staviteli, o stavbě vůbec nemám, jelikož církevních knih není a na kompetentních místech jsem určitějších informací nebytí nemohl. Lid si vypravuje, že kostelík tento je původem starší nežli z časů tolerančních. Za dob předchozích prý byl sýpkou na „zboží“ (obilí), později sloužil Bratřím, jejichž učení mezi Valachy četné vyznavače mělo, prost jsa všeho vnitřního zařízení, za modlitebnu. Odlehlosť místa a sešlosť dřeva i na místech, jež zlobě času nebyly příliš vystaveny, by domněnku tuto potvrzovaly.

Kostelík stojí na malém hřbitově a jak z přiloženého půdorysu vysvítá, je 13,07m dlouhý a 7,93 m do obdélníka stavěn, tedy zcela jednoduše. Stěny jeho jsou do srubu svázány, omšeny a vyskulinovány, uvnitř vápennou maltou obhozeny a zabíleny, z venku šindelem pobity. Strop jednoduchý, prkenný, skuliny mezi deskami lištinami kryty, uprostřed s oválnou památní deskou nesoucí letopočty 1796 a 1818. První znamená rok stavby, druhý (nebo oba) rok nějakého obnovení, něco určitějšího jsem se o letopočtech těchto dověděti nemohl.

Okapy střechy jsou na všechny čtyry strany visuté, střecha lomená, šindelem pobitá. Výběžky kalenice ozdobeny jsou dvěma báňkami (makovicemi, tyčkami) s kohouty, jež tvořila dovedná ruka domácího hrnčíře, nápodobujíc fantastickým způsobem baňatou střechu věžovou, na níž kohout (zde s jiným významem než na báňkách chalup valašských a nežli ve vyšívání) neschází. Vchod do chrámu opatřen jest původním samonošným zástřeším, šindelem pobitým, jakéž jsem podnes jedině u kostelů dřevěných na Valašsku nalezl. Jak z povrchního popisu viděti, jsou součásti prostého, chudobného kostelíka na Huslénkách velmi jednoduché, nepatrné, avšak svérázné.

Ozdobněji provedeny jsou pavlače (kůr), kazatelna a stolice.

Jak známo, nejozdobnější částku našich dřevěných staveb tvoří vždy prkenný štít s lomenicí a báňkou. Na něm soustředí každý mistr veškeré své umění a svou fantazii. Hlavní ozdoby štítů těchto jsou: postrannice (výběžnice), okřídlí a svisle. Tyto jednoduché součásti volil sobě dovedný náš mistr ku ozdobě pavlačí (kůru) a kazatelny.

Kostru pavlačí nesou sloupce vkusně, nejdříve do čtverce, pak v nerovný osmihran ohranolněné. Opažení kostry provedeno jest kolmo, u vrchu připevněna je vrchní postranice ozdobená polokruhovými výřezy, na této leží liština, deska to tvořící vrchní obložení a zakončující zároveň římsu pavlače. Spodní nosný trám zdobí k vrchu dolní postrannice, opět týmže polokruhovým způsobem vyřezávaná, jejížto spodní kraj je na způsob ornamentu ještěrčího vyřezáván. Polokruhové výřezy vrchní a spodní postranice spojují vkusně článkované lištiny (u štítů „svisle“) kryjící zároveň skuliny mezi jednotlivými deskami, jež tvoří pažení.

Kazatelna, jíž původce nejvíce práce a pečlivosti věnoval, provedena je v téže myšlénce jako pavlač. Základ její jest kruh. Vrchní římsu tvoří dva články těžšího útvaru, pod nimi je deštice ornamentem ještěrčím vyřezávaná, tvořící vlys a architráv. Svisle či lištiny jsou profilované jako na pavlačích, avšak poněkud slabší a jemnější. Spoj lištin s polokruhovými nesoucími a nesenými výřezy postrannic proveden je vkusně malými hlavicemi ve tři strany článkovanými. Spodní postranice přechází pomocí malé „klobásky“ v první výřez hadový, v druhý ještěrčí. Ani lícnice schodů není opomenuta, je článkovaná i vyřezávaná.

Oltáře zde není, účelu tomu slouží stůl postavený na nevysokém podiu.

Lavice rozestaveny jsou po obou stranách hlavního vchodu, na pravo pod pavlačí jest poněkud lépe a ozdobněji provedená lavice pro kněze, na levo pro hodnostáře církevní. Svérázná, krasoumu a pohodlí zodpovídající podoba lavic, v náčrtku uvedená, svědčí o zručnosti a vytříbenosti vkusu původce; jsou to však jenom tři první na pravo. Nedělala-li snad ostatní lavice každá rodina sama pro sebe? Jsou všechny více méně dle vzoru první zhotoveny, však zřejmě viděti, že každá z jiné ruky vyšla.

Dvéře jsou šalované, kování je těžké, zdobené. Okenní tabule složeny jsou z jednotlivých osmihranných kousků pomocí olova.

Jak viděti, byl stavitel kostelíka Huslénského úplně poslušen příkazu církve svoji, v jednoduchosti chrámů svojích až příliš si libující. Leč tím podivuhodnější jest umění jeho, umění totiž, prostinkou a přece vkusnou jednoduchostí docíliti toho hlubokého dojmu, jímž vnitřek kostela tohoto na každého působí. To je charakteristickým tajemstvím umění lidového.

Dnes dostavuje si Hovězská církev evang. A. V. nový chrám kamenný „na Darebni“ a jak se dovídám kazatelnu a lavice přenesli do něho jako dočasné. Ostatní dřevo z chrámu prodáno bude veřejnou dražbou.

Ve Vsetíně 1892

 

 

www.jurkovic.cz    Dušan Jurkovič - Básník dřeva. Valašské domy, Dřevěnice, Roubenky, Sruby, Lidová architektura, Národní sloh.