Úvod 
Aktuality 

Literatura
Odkazy
Slovník

D. Jurkovič 
Galerie
Práce

Publikace
Výstavy
Životopis

Dřevěnice
Dům Orságů - Vraneckých
Maramures ( Rumunsko )
Zakopane ( Polsko )

Malování štítů na Valašsku
D.S.Jurkovič

Hlavní ozdobou valašské chaloupky jest čelní štít, urobený z desek a umístěný vždy na té straně chalupy, na které jest světnice, „jizba“. Na něm soustředí každý mistr všechen svůj důmysl a všecku vynalézavost. Skládá se pak výzdoba štítu „lomenice“ buď z řezbovaného laťkování nebo z laťkování jednoduchého, ale pomalovaného. Toto malování na dřevěných stavbách valašských jest dvojí. Starší způsob malování, který teď už mizí, spočívá v tom, že do nenatřeného prkna vyryjí se okrasy a tyto ozdobné rýhy prostě jednou barvou se zaplní. Více však jest rozšířen způsob druhý, různobarevná malba na podkladu, jenž zabílí se vápnem. Ornament, jak přirozeno, nedoznává tím žádné změny.

Základy, jednotlivé prvky ornamentu – to platí o ornamentu vůbec – odpozorovalo nezkažené a nepředpojaté oko naivního až obdivovatele přírody, lidového umělce, jenž způsobem sobě vlastním stylisoval nádherné formy přírodou vykouzlené. Neutkvělo tu lidové umění na otrockém napodobení přírody, i tu ponecháno důmyslné vynalézavosti lidu široké pole. Kombinaci těchto jednotlivých prvků dospělo lidové umění ku klassickým takřka výtvorům neobyčejného vkusu, ovšem i tu hranice někdy překročeny a hravost méně schopného jednotlivce dobrala se až bizarních forem. Bohatost různých kombinací, těch květů všelijakých a kytic, jest úžasná, základní však ony prvky jsou vždy patrny. Jsouť tyto: jednoduchý lístek, jemelice, bedrník, jatelinka, hřebíčky, tulipány, charpa, jablíčko, srdce, růža, slunečnice, hvězda, květináč, laskavec, péro, hrozen, rozmarýn, péří, řeťázky, sekavky, žilky, huncúty, dvojitý hucncút.

Motivy tyto jsou vzácným dědictvím po otcích, je ssaje takořka dítě s řečí mateřskou a s písní, a kde přikládá se ruka k ozdobě, všude se s nimi setkáte od kolébky až k rakvi.

Znázorníme zde, kterou kombinací ze základního motivu některého vzniká květ nebo kytka, jak vidíme ji v našem případě už hotovou. Tak vezme-li se například bedrník za základ, vyvine z něho použitím žilek, řeťázků, sekavky, huncútů, lístků, péří a chrpy složitý květ.

Z velikého množství různých těchto sestav užívali tesaři – maléři naši toliko těch, které v daném případě plochám k pomalování určeným nejlépe odpovídaly.

Plochy, jež k výzdobě takořka vyzývaly na štítě valašské chalupy, jsou: vlastní lomenice s olatkováním, polokruhové bedno kozlubu, ostřešnice a okřídlí.

Laťkování lomenice bývá velmi rozmanité – a vznikají tedy i plochy různých tvarů, dle nichž pak se řídí užití té či oné sestavy. Na štítě našem ve čtverci mezi okénky nalézáme kytici, vyplňující souměrně celou plochu.

U ploch podélních užívá se květů, jež soustavou různých forem jsouce spojeny, přizpůsobují se tvaru plochy základní. Na latích a vůbec na plochách ku šířce nepoměrně delších bývá výlučně jen laskavec, péří, rozmarýn a sekavky. Vrchního, polokruhovými výřezi opatřeného okřídlí, nebo také bedna kozlubu užívá se obyčejně za pamětní desku, tam bývá průpověď s letopočtem se jménem hospodáře nebo stavitele. Umístěn-li nápis na bedně kozluba, jsou vyplněny polokruhové výřezy okřídlí též růžicemi.

Malování děje se, jak už vzpomenuto, na dřevěném, vápnem obíleném podkladu barevnou hlinkou, jež rozředí se mlékem. Vedle barvy černé užívá se ponejvíce tmavočervené a modré, které se zvláštní rudostí dřeva starších chaloupek velmi pěkně souhlasí. Méně užívá se barev žluté a zelené.

 

www.jurkovic.cz    Dušan Jurkovič - Básník dřeva. Valašské domy, Dřevěnice, Roubenky, Sruby, Lidová architektura, Národní sloh.