Úvod 
Aktuality 

Literatura
Odkazy
Slovník

D. Jurkovič 
Galerie
Práce

Publikace
Výstavy
Životopis

Dřevěnice
Dům Orságů - Vraneckých
Maramures ( Rumunsko )
Zakopane ( Polsko )

Básník dřeva

Proslul především svými zcela originálními stavbami na beskydských Pustevnách. Chatou Maměnka, horskou útulnou na Radhošti, stavbami v Luhačovicích… 

Řeč je o architektu, Dušanu Jurkovičovi (1868-1947), který sice narozený na Slovensku, patřil k nejznámějším architektům, kteří se snažili, aby českou a moravskou krajinu, její města a vesnice i sídla na samotě, zdobily stavby hluboce vyrostlé z kořenů země. 

Jurkovič se více spoléhal na vlastní intuici a zkušenost než na akademické poznání. Jeho tvorba vytváří dojem vesnické atmosféry, aniž bychom v ní nalezli jediný detail převzatý z lidové architektury. Narodil se před sto třiceti lety ve slovenské vesnici Turá Lúka. Studoval na slovenských, na maďarských i rakouských školách. Zamiloval si slovenskou lidovou a později valašskou architekturu. V této zálibě pak pokračoval jako samostatný architekt u architekta Michala Urbánka ve Vsetíně, patřícího k horoucím stoupencům československého bratrství. To přejal i Jurkovič. Spolupodílel se na zakázkách Českého domu pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891 a na Valašském statku na Národohospodářské výstavě v Praze v roce 1895. Dušan Jurkovič je nazýván "básníkem dřeva". Proslul především svými zcela originálními stavbami na beskydských Pustevnách. Chatou Maměnka, horskou útulnou na Radhošti, stavbami v Luhačovicích (Jurkovičův lázeňský dům, lázeňský dům Jestřebí, plovárna), budovou Občanské záložny ve Vsetíně, obytnými nájemními domy ve Dvořákově ulici v Brně, restaurací Peklo v Novém Městě nad Metují i rodinným domem v Praze-Bubenči, ve Slavíčkově ulici. Je také autorem monumentální mohyly a mauzolea Milána Rastislava Štefánika na Bradle. 

Pohádka v Žabovřeskách

Jednatřicetiletý Dušan Jurkovič, v té době již považovaný za velkého "moravského architekta", se usadil v roce 1899 v Brně jako samostatný projektant. V tomto městě našel svou životní partnerku, za svobodna Bartemusovou, ze známé rodinné firmy Bartemus, Donát a spol. Byla to první firma u nás, vyrábějící elektromotory. Jurkovičům se narodili v moravské metropoli tři synové. Za Brnem našel lučinatou a zalesněnou kotlinu, protékanou řekou Svratkou. Tam, pod Císařským lesem v Žabovřeskách, si postavil rodinnou vilu. Nastěhoval se do ní v roce 1906. A právě v tomto okamžiku v ní Klub přátel umění v Brně uspořádal jeho životní výstavu. Jediným exponátem byla Jurkovičova vila. Jurkovič si zvolil pro stavbu své rodinné vily romantický motiv z pohádky. Stavěl téměř perníkovou chaloupku. Ne z perníku, ale z korku. Vnější obvodové plotny jsou korkové a byly omítnuty cementem. Vnitřní zase byly omítnuty sádrou. Vnější architektura stavby byla podle Dušana Jurkoviče plochá a velmi jednoduchá. Tak to vyžadoval korkový materiál stavby. Od počátku svého záměru přemýšlel o materiálu, který by rodinnému domu vtiskl barevnost. Dorůžova zbarvenou žulu, žluté dřevo, červené tašky. A to všechno doplňoval výtvarnou tvorbou i tvorbou svých přátel. Nad vchodem barevná skleněná mozaika Kašparovy pohádky o draku a zlatém pokladu, uvnitř obrazy Joži Úprky, Slavíčkovy Břízy, tapety slovenské lidové malířky Brynzové z Čatají, keramické kachle. Zvláštní interiérové členění vycházelo z anglického pojetí rodinného domu, kde do haly Jurkovič umístil vyřezávanou pavlač. Pávy zdobenými vraty procházeli k Jurkovičům na návštěvy před desetiletími spisovatelé Alois a Vilém Mrštíkovi, Otokar Březina, sochař František Bílek, malíři Joža Úprka i Antonín Slavíček. Stejně jako vynikající sportovci, zejména lyžaři. Po vzniku Československé republiky považoval Jurkovič za vlasteneckou povinnost vrátit se na rodné Slovensko. Trval na tom, aby se rodina, z poloviny česká, odstěhovala do jeho rodiště. Dům v Brně-Žabovřeskách byl prodán a majitelé se pak rychle střídali. 

Vila dnes

Na Jurkovičově vile je pamětní deska s nápisem: "Vlastní vila národního umělce arch. Dušana Jurkoviče (1868-1947) z roku 1906. Koncepce stavby vychází ze spojení anglické vilové architektury a domácího lidového obydlí. Jedno ze zakladatelských děl české moderní architektury. Národní kulturní památka." Vstupuji do vily. Vítá mne v ní buldok. A za okamžik i jeho paní, Mirka Burschwallová, jejíž rodině vila patří. "Měli jsme za první republiky zahradu vedle vily Dušana Jurkoviče. Mého tatínka, když vila měnila své majitele, strašně rozčílilo, že v roce 1937 padla do německých rukou. Jakmile se mu naskytla první příležitost, vilu koupil. Hned v roce 1938 jsme se do vily nastěhovali. Tatínek se jmenoval Ing. František Švancara. Postavil mnoho zajímavých staveb v Brně a na celé Moravě. Hlavně silnice a mosty," vzpomíná paní Burschwallová. "Tatínek na domě značně lpěl, zveleboval jej do podoby, jakou jí vtiskl architekt. Jinak se o vilu pečovalo, když jsme měli služku, zahradníka a domovníka. Jinak, když nám do vily nastěhovali nájemníka. A úplně jinak, když se mocní rozhodli, že pod vilou musí být protiatomový kryt. A pak vedle zase obrovská tělocvična. Když se v roce 1964 nájemník odstěhoval, dali jsme vilu téměř do původního stavu. Jenže kryt je tu pořád, i když vchod je zazděný. Je to obrovský nesmysl. V dřevěném objektu máme protiatomový kryt! A na kryty se nesmí ani v naší době sahat! Dříve byl v těchto místech domovnický byt a útulný sklep na víno." "Moje dílo je jenom zlomkem toho, o čem jsem snil, jda od zápasu k zápasu a co život mohl tvorbě dát v jiných okolnostech… Nebažil jsem po ziscích. Toužil jsem se vyslovit výtvarně v časech, kdy se dostavily možnosti tvořit," napsal Dušan Jurkovič v roce 1925. Jedním z dokladů této tvorby je i jeho vila v Brně. 

Zdeněk Hrabica
Zdroj: Právo

 

www.jurkovic.cz    Dušan Jurkovič - Básník dřeva. Valašské domy, Dřevěnice, Roubenky, Sruby, Lidová architektura, Národní sloh.